Tak zaprvé: mrzí mě, že jsem teď měla tak dlouhou psací odmlku. Čas jsem si určitě nějak udělat mohla, ale nechtělo se mi překonávat všechny překážky jako dlouhé načítání a čekání u starého počítače, silou vůle se odtrhnout od tumblru/weheartit při hledání vhodných obrázků a celkově skládat slova do smysluplných vět. Zítra se chystám očekovat situaci ohledně školního časopisu (i když ho povede kluk, kterému se s holkami tak nějak vysmíváme, však aby ne, když nosí banánově žluté kalhoty...:D), takže bych se měla naučit se s takovými věcmi lépe vyrovnávat...:D Poslední týden jsem cvičila Week 2 z Ripped in 30 od Jillian. Když jsem četla recenzi u Nikki, tak jsem se na něj celkem těšila, ale zatím to byla hrůza! Bohužel/bohudík jsem měla/udělala jsem si možnost cvičit ho jen 4x, ale i tak to bylo utrpení. Dneska jsem si dala radši Banish (a jsem totálně mrtvá!:D) a jsem zvědavá, co mě od zítřka čeká ve Week 3. Co se týče běhání, tento týden jsem nebyla ani jednou. Vím, vím, hrůza! Ale tenhle týden se polepším. :) To by bylo asi tak vše ke cvičení. :)
O jídle se teda docela mluvit stydím, pokusím se ho nějak nenápadně zakomponovat mezi události, které se staly... Nedělní večer, pondělí a úterý jsem byla celkem vyklepaná. Při několika hodinovém sebetestování všeobecných znalostí, angličtiny a čtení článků o psaní esejí jsem přikusovala, co jsem našla a nebo co mi přišlo jako výhra z jedné soutěže. Moc jsem toho nenaspala a bez autogenního tréninku jsem měla s usínáním velký problém. Ve středu jsem oslavila velké narozeniny (15.), zapila jsem je jako správná naivní patnáctka Friscem. A nadšeně poskakovala když dostala nový objektiv k zrcadlovce. Čtvrtek jsem strávila v Praze na výběrovým řízení o stipendium. Výsledky uvidím v úterý. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli chci, aby to vyšlo nebo ne... I když jsem už ve čtvrtek byla absolutně mrtvá, šla jsem s kamarádem na procházku a předala mu Bubble tea... Doma jsem dala kartu do PC a najednou nikde nic, žádné fotky. V pátek jsem po sušenkové přestávce zašla za naším IVT učitelem, kterej naštěstí data zachránil a naformátoval kartu. Po vložení do foťáku ale pořád nešla. Když jsem do foťáku dala fungl novou kartu stejný den odpoledne a foťák hlásil pořád stejnou chybu, zažila jsem osobní pád. Foťák jsem potřebovala a bylo mi jasné, že tohle není žádná sranda, ale rozbitej foťák. Naštěstí mi kamarád půjčil svoje tělo (zrcadlovky) :D a odfotila jsem co jsem chtěla a potřebovala. V pátek večer jsem ještě byla u kamarádek zmíněného kamaráda :D, tak nějak jsem se k nim pozvala, ale docela jsem je chtěla poznat a bylo to fajn. :D :) V sobotu jsem po dalším krátkém, 6ti hodinovém spánku pořídila slíbené fotky na Dni otevřených dveří pro mamku. Večer jsem do postele uléhala vyčerpaná jako už dlouho ne... Dneska jsem měla oslavu s babičkami a dědou, zkazila mi to moje naštvaná nálada, protože se fakt o svůj foťák bojím a hlavně jsem si domluvila několik focení a nemůžu mít ten kámošův půjčenej pořád... Držte palce ať mi ho vyreklamujou, jinak nevím, co budu dělat...
Článek se mi moc líbil (hlavně tělo kamaráda :D), ale jestli bych ti mohla v něco říct, tak jestli by si nemohla dělat odstavce:) Snad ti to nevadí, bylo by to přehlednější:)
OdpovědětVymazat