Myslím si, že nebudu moc přehánět, když řeknu, že poslední dva týdny byly jedny z nejvíce průlomových v mém dosavadním životě. Zaprvé jsem oslavila 15tiny, což určitě jakýsi mezník je, ale rozhodně ne tak velký jako ta druhá věc. Dostala jsem se do druhého kola o stipendium na roční pobyt v zahraničí a měla jsem 5 dní na veškeré zařizování a papírování. Dopis rodině, potvrzení od lékaře, doporučení, potvrzení od školy a tak dále.
Ve středu jsem byla u doktorky, která mě ještě poslala na odběr krve, protože neznám svoji krevní skupinu. Ve čtvrtek jsem musela k zubařce, ta mi zase stačila vrtat zub... A to stále nevím, jestli se do programu dostanu, ty samé dokumenty momentálně vyplňují ještě další 2 lidé.
Těch 14 dní uplnylo hrozně rychle a celá znavená jsem je tento pátek zakončila svoji oslavou. A po velkém běhacím absťáku jsem konečně včera kolem oběda vyběhla. Nechtěla jsem to moc přepálit, nakonec to bylo 6km. Zezačátku tvrdá dřina při ostrém slunci, po polovině už naštěstí převážně cesta z kopce ve stínu lesa. Vytvořila jsem si plán na myasics (ve francouzštině, konečně tam nejsou míle ale kilometry a navíc si ještě procvičím fráninu :D) a chtěla bych podle něho běhat. I když představa, že bych běžela jen 3km a ještě k tomu rychlostí 9min/km mě dost děsí a netěší. Mám ráda svý tempo, které je přibližně 6:40/km.
No nic, teď se jdu zase obléci a vyběhnu.:)
